České Švýcarsko

Národní park České Švýcarsko je jeden ze čtyř národních parků v České republice. Byl vyhlášen v roce 2000, a je z parků nejmladší. Rozléhá se na 79,23 km² a lesy pokrývají 97 % území. Nachází se v Ústeckém kraji a hlavním předmětem ochrany jsou unikátní pískovcové útvary a na ně vázaný biotop. 

Fauna

Na území Národního parku byl prokázán výskyt více než 330 druhů obratlovců. Pravidelně v celé oblasti hnízdí min. tři páry čápa černého a opět zde úspěšně hnízdí sokol stěhovavý, jehož populace tvoří největší ve střední Evropě. Čisté vody obývá kriticky ohrožený rak říční. A od roku 1999 probíhá v povodí řeky Kamenice projekt reintrodukce lososa obecného. Vyskytují se zde jak horské, tak teplomilné druhy bezobralých živočichů, případně druhy vázané na specifické podmínky, např. spáleniště. Nejlépe prozkoumanou skupinou bezobartlých je hmyz. V jeskyních a štolách byl jako velká rarita objeven koník jeskynní. 

Flóra

Složení flóry v parku je kromě geomorfologie ovlivněno klimatickými poměry, vysokým stupněm zalesnění a složením geologického substrátu. Původně dominantní buk lesní byl nahrazen invazivním smrkem stepilým, který se dnes vyskytuje až na 60 % povrchu. Na skalním podkladě se dobře daří borovici lesní i bříze bělokoré . Původně hojně rozšířený buk a jedle bělokorá se v parku nacházejí ve velmi malé míře, i když se správa parku snaží o pozvolnou obnovu dominance těchto dřevin. Na území Národního parku České Švýcarsko bylo zjištěno okolo 300 druhů mechorostů, z nichž 71 je zařazeno do Červeného seznamu vzácných mechorostů České republiky.

Geologie

Labské pískovce jsou nejsevernějším výběžkem české křídové pánve. Z většiny jsou formovány turonskými pískovci, které na povrchu tvoří výrazné krajinné dominanty. Které začaly vznikat v období svrchní křídy, před cca 90 miliony let, kdy pokrývalo celé území moře. Na jeho dně se postupně navršily sedimenty o mocnosti až 1 km. Dále pro období třetihor je typická silná vulkanická činnost. Díky které čedičové kužely pronikly na povrch skrze pískovec a vznikly vrchy jako např. Růžovský vrch. Z hlediska dnešního stavu krajiny, bylo klíčové období čtvrtohor. Tehdy pohyby tektonických desek spolu s častým střídáním ledových a meziledových dob a především díky vodním živlům rychle postupovala eroze místních hornin. Společně se zvětráváním vznikly unikátní skalní útvary, které teď můžeme v Českém Švýcarsku vidět.